Únor 2015

Opět v odstínech šedi

20. února 2015 v 21:48 | Lore |  Deník
Tuž jsme se včera vydali do Beskyd se pokochat bílou přírodou. Haha. Od devíti do pěti a pak jsme přijeli tak v sedm domů.. Nevím ci říct, nemám ráda zimu, nelyžuju a po sněhu se na bruslích nedá :O.
No a jelikož měla polovina rodiny svátek/narozeniny a zítra se to bude slavit, chtěla jsem se dneska stavit do obchodu. No hádejte, jak se to nakonec vyvrbilo. Přes mé prostesty jsme se nakonec vydali opět na hory ale úplně na jinou stranu, tentokrát byl náš cíl Jeseníky. Něco, co se jmenovalo ani nevím jak, a pak hlavně Karlova Studánka, fakt dobrý místo, to jsme fakt nemohli minout. Opět jsme dneska přijeli v sedm ale aspoň dneska umím už první sloku nějaké blbosti do němčina. Halelujah, ještě tři a mám to z krku. /btw ve středu jsem šla ostříhat ty moje megadlouhé vlasy, a hodně lidí mě nasralo tím, že mi pořád připomínají, že předtím jsem to měla lepší. No a co? To doroste, nebojte. Já se s tím aspoň každý den nemusím tak srát, je to pohodlně dlouhé a zdravé. Foto na konci.

#1 tuž to jsme byli na Javorníku
#2 stále Javorník
#3 obora někde na Bílé (v létě tam jezdíme na hřiby, jeej, už se tam těším)
#4 guess who. no jo, nějak nikomu nedošlo, že nemám žádnou horskou bundu ani pořádného kulicha (vzala jsem si tedy nějaké staré věci), takže jsem vypadala jak panáček Michellin s malou hlavou a nožkama jak párátka (v poměru k vrchní části těla)
#5 Karlova Studánka
#6 Červenohorské sedlo
#7 Sladké mámení...
#8 ... není to samé jako #6 ? :D
Dali jsme si takový karaoke večer smíšený z popu (modern talking, selýna gomés), techna (dobře, tak co je Scooter? hands up) a rocku (linkinii♥). Jo, jsem dobrá zpěvačka :3

Nic se neděje

15. února 2015 v 15:01 | Lore |  Deník
:O nějak u nás nefunguje zákon negace negace
...když si povídáte s humanitní větví ;) //nic proti Flynn Carsenům

No, po dlouhé době jsem měla opět chuť o sobě něco vykecat, jenže... Jak mi ty prsty leží na klávesnici, nic se mi nechce psát. Takže zkusím, co napíšu, i tak, určitě to nebude takové sračkoidní dílo, jako je Padesát odstínů Greye (ano, tak to mělo být přeloženo) od E. L. James (ano, bez vyhledávání si pamatuju její jméno, - dámo, užijte si ty miliony, za takovou kravinu byste měla být minimálně v Guinessovce). No dobře, konec nenávistných keců, knihu ani film to ze světa nesmaže, statisíce/miliony lidí to postihne, ženy se budou rády inspirovat, svět půjde do prdele, já jen čekám na nějakou trilogii, která tohle prokletí zlomí a už se nebude mluvit o 50SOG.


Nedávno (mám pocit, že to byl tento pátek), jsme měli ve škole nějaký projekt s nějakým chlápkem, co mi připomínal kněze/rabína/někoho z Ptáci v trní. No, ukázalo se, že ten 'seriál' (či co to je), nějak moc neznám, a vlastně ten chlap, ten lektor, vypadá spíš jak Howard z TBBT.. No, to je jedno. Bavili jsme se nějakých těch případech kyberšikany, probírali příběh Amandy Todd (jsem hnusná, ale při tom videu, kde se pomocí papírků svěřovala se svým příběhem, jsem se usmívala - přišla jsem na to, že nesnáším, když vidím video a k tomu hraje nějaká šíleně smutná písnička, aby zahrála na city) a pak jsme si na záda dali papíry, aby nám spolužáci napsali na ty papíry naše dobré a pozitivní vlastosti, nebo něco v tom smyslu. Tak jsem po dlouhém nastavováním mých divně zkřivených zad sundala papír, abych se mohla podívat, co si o mně mí spolužáci myslí.
A pozor, objevily se tam několika rukopisy dvě slova: hodná a milá. Jak jsem se tvářila, když jsem to viděla? Nijak, já se neumím šklebit, ale chtěla jsem tím papírem přispět dědovi na podpalku do pece. Původně ten papír měl sloužit k tomu, aby nám zlepšil náladu. Co si mám z toho ale vzít ? Tak si říkám, jsou ti mí drazí spolužáci ignoranti, nebo mě tak málo znají? Hele, za jedno mě to tak trochu nasralo, ale pak jsem si řekla... Co z toho. Nejlépe mě znají stejně jen mí nejbližší přátelé, možná bych to zúžila na jednoho člověka. Neříkám, že ostatním lžu, ale ne všichni poznali mé ostatní stránky, než ty milé a hodné.
Víte, co mi to připomnělo? Jeden článek v Cosmopolitanu, kde se taky rozebíralo, že slovo 'milá' ženy maximálně tak nasere, než jim polichotí.


Dneska opět neděle, příští týden máme jarní prázdniny a mi už dneska chybí škola. WTF? Nejraději bych si jednu liskla přes ksicht, co si to dovoluju, když jsem před pár dny skuhrala, že chci volno. Jednoduše, nuda člověka ničí. Tak mi teďka bliklo v hlavě několik věcí, co můžu udělat, tak teda například můžu konečně dočíst Bouři mečů, dokoukat už pátou (!) sérii Red Dwarf, dopsat další díl něčeho sračkoid. (ovšem, nikdy by to nepředehnalo 50SOG), kouknout na nějaký filmík, dolovit nějaké achievementy, nebo třeba vylézt ven, prý svítí slunko.

týdenní rozdíl ^^
Ve středu jedu ke kadeřnici, asi to šmiknu o deset-patnáct centimetrů, uvidím, už mám ty vlasy težké, vlnité, polámané, musím se ještě poradit ohledně barvy, už mám tak dvoucentimetrový odrost užasně ladící s mou cibulovitou barvou pleti. Uvidíme, uvidíme, jak dopadnu, chtěla bych ty vlasy všechny zastřihnout do jedné délky, bohužel nejsem moc sebekritická a prostě nevím, co mi sluší a co ne. Na ostatních to vidím, na sobě ale ne. Takový naschvály od Boha. Pokud to šmiknu o více než deset cenťáků, hodím sem ještě do čtvrtku fotečku, ať se všichni pobavíme, jaký jsem hlupák.
Tak se mějte, smějte, já se jdu nějak zabavit ♥

Víte, že nějaká žena vydražila své panenství za 28 miliónů? Fíha.

Můj názor na den sv. Valentýna

9. února 2015 v 21:23 | Lore |  Články
Zdravím, nad tímhle článkem jsem přemýšlela už před pár dny, jenže mě napadlo, že sv. Valentýn bude jako téma týdne, tak jsem s tím počkala, jenže tématem týdne není, takže vydávám tento článeček jako obyčejný článek.


Musím se přiznat, že jsem vždycky den sv. Valentýna brala za strašně "komerční nechutnou blbost", kterou nemá cenu slavit, protože dva lidé, kteří se milují, si mohou vyznávat (nebo něco na ten způsob) lásku každý den.
Jenže pak je tu malý zádrhel - mají na to ti lidi vůbec čas?

Ano, samozřejmě, den sv. Valentýna je stejně jako spousta dalších svátků komerční 'jak cyp', jenže představme si takový pár, kde je parterům tak kolem třiceti let, kariéristé a kdo ví co ještě. Ti asi neslaví každý večer. A proto si myslím, že den sv. Valentýna je, aby si takoví lidé mohli říct "Hele, když je dneska toho Valentýna, nekoukneme na nějaký pěkný film/ nezajdeme si na večeři/ neuděláme si výlet? Prostě jde o to si udělat pěkný den s někým, koho máte rádi. Je to prostě speciálně zasvěcený zamilovaným. Však je tu MDŽ, Den matek, svátek práce, bla bla...

Jediné, co mi vadí na Valentýnu je všudypřítomná růžová + červená (ok, červená je moje oblíbená, to překousnu) barva, srdíčka, medvídci... Jo, to už trochu zavání kýčem. Ale každý ať si zvolí, jak oslaví tento svátek, podle svého gusta.
Tento rok to vychází na sobotu, což je fajn den, můžete se pořádně zliskat (ve smyslu opít se) a neřešit zítřek :D Jo, třeba zůstat v posteli až do jedenácti ráno...

Upřímně, jsem ráda, že jsem toho ušetřena, myslím si, že Valentýn je soukromá věc. Přece jen je na světě dost nezadaných a tenhle den jim přináší menší depku (noo, jsou tu výjimky).

Ostatně, hlavně se můj názor slučuje s názorem Martina Roty (video) (fakt dobrý youtuber, řadím ho mezi 5 nej - myslím si, že opravdu pomáhá youtube komunitě a hlavně divákům - viz například kanál Vědecké kladivo)



Přeji pěkný týden, my máme ten příští jarní prázdniny :3 takže přežít tento a pak weee'.
Jdu hrát s Lucindou Dobyvatele, biolu a češtinu mám naučenou, dneska jsem dostala za 1 z matiky a za 1 z fyziky (boh ma požehnal). Snad se i 'daří' vám :). K nám přišla do třídy nová děvucha, no... uvidíme, co se z ní vyklube.