Modrá krev

21. listopadu 2015 v 13:59 | Lore |  Deník
Tento článek asi nemá smysl, ale musím si postěžovat někomu, kdo nebude klást milion otázek, protože když řeknu B, bude se někdo dovolávat o A a to se mi zrovna nechce vysvětlovat. Před chvílí mě něco tak trochu rozesmutnilo a já to chci nějak vyventilovat ven.



Pro mě je škola sice vzdělávací instituce, ale přiznávám, ráda tam rozhodně nechodím. A tak jsem si jako single nezamilovaná nezávislá osoba vybrala vždycky nějakého cuteboie z maturiťáku (pač tam je výběr nejlepší), kvůli kterému jsem se přinutila ráno vstát s myšlenkou "třeba ho dneska uvidím". Není za tím nic moc citového, prostě jsem si z ročníku vyhodnotila toho nej, kterého jsem potkávala častěji, byla jsem schopna si ho zapamatovat a hlavně se mi líbil. Pan Božský no.1 se náhodně podobal princi Kaspianovi z Letopisů Narnie. O rok později následoval princ Charming, který už je bohužel taky fuč, a já si tedy musela najít dalšího prince.



Byla jsem z toho dost smutná při zjištění, že poslední maturitní ročník s pěknými kluky už odešel. Dlouho jsem nepotkala někoho, kdo by mne nějak zaujal, většinou to jsou ty šamponské ksichty, ultrašprti (ok, někteří z nich nejsou špatní), či něco, o čem člověk ani neví, že existuje (v holčicím podání se řadím právě do této skupiny). Jednou jsem ale seděla v šatně a přede mne si někdo sedl. Zvedla jsem oči, kluk, docela v pohodě vypadal, jeho styl mi připomínal devadesátky (nemyslím ty české), líbilo se mi to. Zapamatovala jsem si ho, takže jsem se těšila, až ho zas někdy potkáme, dokonce už jsem mu vymyslela přezdívku princ Finn (protože se žádnému disneyáckému princi nepodobal) podle Finna z MMFD. Byla jsem docela zvědavá, co se z něj vyklube, ještě jsem si nijak nezjišťovala jméno, nechala to volně plynout.
Až jsem jednou vycházela z obchodu, princ Finn tam stál a tak jsem se na něj zadívala o vteřinu déle než jsem měla. A co nevidím?! Ten kokot si vesele potahoval z cigarety. Finne, končíš.

Ja vím, možná je to docela šílený odsuzovat někoho kvůli cigaretám, ale ve mně to už tak je. Kouříš - končíš. Mám to tak v hlavě zafixované už hodně dlouho, polovina mé rodiny je kuřácká a mi se to prostě hnusí. Princ Finn není první cuteboy, který mě takhle zklamal, čili dokonce tímto způsobem.. Budu si ho ale pamatovat.

Lidi, proč to děláte, vždyť je to svinstvo....
(dorazila fotka ze srazu, jsem ta v kruhu)

Takže jsem zase tam, kde jsem byla, zbývají mi akorát vzpomínky na krásného Kaspiana a okouzlujícího Charminga. Možná by tu ještě někdo byl, ale toho si nechávám do zálohy příští rok. Tento rok nestojí za nic a princové jakbysmet.


:D dost už o princech, nebo mi přeskočí a budu chtít svůj vlastní palác místo cimry (zimmer), ve které sedím teď. Mrzí mě sice hodně věcí, ale vždycky se musí najít někdo, kdo vám zvedne náladu, ať už je to vaše dvorní dáma, panoš, nebo dokonce královna. Či nový lak od Avonu (Roses are red, ta barva je boží a zatím drží!).

Tento týden byl nepříjemně krásný a zároveň ošklivý. V úterý jsem si zašla do kina na Fakjů, pane učiteli 2 a další den jsem se vykašlala na školu a dala si na chvíli bulandu. Musím vám říct, ten film je skvělý. Sice to není něco na Oscarové úrovni, ale mi stačí, že jsem se zasmála. Většinou, když vidím nějakou rádoby komedii, vybaví se mi jméno Troška a snůška vtipů, díky kterým se vlastně sami stydíte za scenáristu.


U Fakjů to tak naštěstí nebylo, Němci sice nemají moc dobré filmy v poslední době, ale tenhle jsem si docela oblíbila. Asi protože je ze školského prostředí, je německý a vtipy jsou vtipné a dost cynické, takže všechno, co mám ráda (a hlavně pěkného hlavního hrdinu). Sice některé chvilky byly slabé, ale ty dobré to obracely na plné čáře, občas jsem očekávala co se stane, ale nakonec se stalo úplně něco jiného než jsem očekávala a necítila jsem ten pocit, který mám, když mi někdo vypráví vtip, který už jsem desetkrát slyšela.


Teď mě čeká douklidit pokoj (já prostě nechápu, jak ho můžu tak zabordelit), pohrát si s notebookem (už mi začala naskakovat modrá smrt), možná si něco přečíst a odpo hurá k babičce a ještě se mrknout k dědovi do nemocnice.

Dneska je nějaký spešl datum a já nevím proč. Jo, včera měla moje drahá svátek, ale co je dneska, to si fakt nevzpomenu, sakra. Příští týden planujeme s děvuchami Hunger Games a o měsíc později Star Wars!! Doprčic já se tak těším! To zas moje peněženka zhubne :D to hubnutí a přibírání bych si s ní ráda vyměnila.

No, a jelikož jsem líná uklízet, asi se vrhnu na svou fantasy povídku, kterou jsem před půl rokem přestala psát a rozjedu to znova, jen si musím vzpomenout na to, o co jde. Musím přiznat, před rokem jsem psala docela poutavě a vtipně, moje dokončená novela mě fakt bavila. Ale co teď píšu se ani nedá číst, nebaví mě to ani psát. Jsem teď asi v krizi, dlouho jsem nic nečetla, na Vánoce bych se měla obdarovat Hostinou pro vrány, tak uvidíme, nějak mi to psaní nejde a já z toho pomalu začínám mít depresi a říkám si: co se to se mnou děje?

Včera jsem se koukala na Sex ve městě 2. A co šlo slyšet z mého pokoje? "Já chci do Abú Dhabí!" První si najdi nějakého šejka, holka :D :D No, už to raději utnu, nemusím tenhle blog degradovat ještě více.

(pardon za tu narcistickou náladu, ale tady na to stejně nikdo nekouká a je škoda to schovávat)
Tenhle článek má více než 900 slov :O měla bych šetřit slovy na horší časy.
Dneska se mi zdál dobrý sen, fakt že jo, snad ho nezapomenu.

A co vy a vaši princové a princezny?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Z těchto hudebních žánrů je mi nejbližší:

Metal
Reggae
Pop
Klasika

Komentáře

1 Ter. Ter. | Web | 22. listopadu 2015 v 12:46 | Reagovat

S princi jsem na tom úplně stejně, jako ty. :D Jen koukám kolem sebe, vypíchnu nějakýho fešáka a celý rok si říkám, jak se těším, až ho zase uvidím (přiznání: už se to dostalo tak daleko, že jsem koukala na rozvrhy, jestli třeba někdy nejsme v učebnách vedle sebe - zoufalství lvl Mt. Everest, který jsem byla nucena snížit na úroveň naší Sněžky, aby mě někdo nenahlásil za stalking). Už v prváku jsem si vyhlídla kluka ze stejného ročníku, ovšem tak jsem se zamotala do svých představ (a zpropadený stydlivosti), že jsem si ho nechala jen jako pěkný obrázek. Letos s ním mám průvodcovství a musím říct, že jsem ráda, že jsem při první průvodcovské zkoušce stála u hučící hlavní silnice, takže nikdo neslyšel, jak kvůli němu koktám. :D

Doma máme taky kuřáky, vlastně ne tolik, ale jsou tam. Nějak je i jedno, jestli to lidi dělají nebo ne (kamarádka je zatvrzelý kuřák už několik let), pokud mi s tím nesmrdí pod nos - kdo by chtěl čuchat prouzený mladý lidi, že.

K tomu narcismu: Měla jsem v plánu hodit ti sem odkaz na ultra-trapný závěry Stahováku, kde vždycky říkali "když to máš, tak to ukaž", ale nikde jsem to nenašla, takže dneska bez dvou hloupých puberťáků. :D

2 Lore Lore | Web | 22. listopadu 2015 v 15:49 | Reagovat

[1]: tak to jsem ráda, že nejsem sama :D je to fajn se mít na koho dívat a těšit se na něj:)
Já to kouření fakt ne-e, naštěstí z mých přátel nekouří nikdo, jsem zvědavá jak budu reagovat, až začnou.
:D ještě že už ten Stahovák není ( i když na Vojtu Kotka se taky dívalo dobře)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 20:57 | Reagovat

Tak u nás na škole je výběr nic moc, ale spíš se více zaměřuji na to, jak mi sedne člověk pocitově, jaký pocit z něj mám... Nevím, jestli se to dá nějak přirovnat k atraktivnosti, ale prostě něco takového vyzařuje, co mě přitahuje... a není to ten sexappeal, balič, ale prostě něco k tomu člověku cítím. No a nikdo u nás na škole takový není :D
... a na to Fakjů pane učiteli bych už se vážně mohla podívat, každý o tom jen básní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama