Březen 2016

20/3

20. března 2016 v 20:21 | Lore |  Deník

Byla jsem s Luciferem na Alianci. Docela sračka, nechoďte na to.

Už vás někdo někdy tak sral, že vám vadilo už jen to, že hlasitě dýchá? A mě jo. Začlo to v pátek, dneska odpo to vypadalo, že už se ta osoba zklidnila, ale ne, vrátilo se to. Tak jsem nasraná znova. Nebo mám spíš zkaženou náladu. Ale vyserme se na tu osobu, ona za to nestojí, stačí, když si budeme tiše klepat na čelo.

Vlastně se potřebuju pořádně vypsat, protože ani jedna z mých kamarádek není na drátě (ta se učí, ta je s přítelem, ta vyléhává horečku - a tady končí sortiment osob, kterým se můžu vypsat). Kdysi jsem se asi vypisovala na blog, teď už to jaksi nejde, protože to tady není až tak anonymní a tak svůj vztek filtruju lehce na twitteru, který nikoho moc nezajímá.

Já jsem nechtěla být na nikoho nepříjemná, ale když mě někdo sere, tak nevydržím moc dlouho odpovídat tím lhostejným tónem. Když do mě někdo dlouho ryje, tak už fakt vyletím, ač jsem jinak klidná osoba a jen tak mě něco nerozhodí. Uvažuju, že opustím tento blog a přestěhuju se někam jinam pod jinou přezdívkou a samozřejmě bez odkazů, aby si mě mí přátelé/rodina nemohli vyhledat - i když, vždycky je cesta. A nebo to budu v sobě tutlati, taky způsob. Možná to ještě vyřeším nějak jinak, budu malovat nějaké obrazy. No, to byl jen takový rychlý vstup, deníčkový článek. Musela jsem vypustit.


Naopak mě zase nesere, že prohrávám kompeťáky, mně už je to jaksi jedno. Ale je vtipné hrát s klukama, nebo je aspoň poslouchat. Škoda, že už se mnou asi chtít hrát nebudou :D :D uvidíme.
S Kačenou. Jsme si velmi nepodobné.
Víte, co nesnáší stydlivý introvert jako já? Culíky. Ale fakt nemám žádnou fotku s ním, tak jsem si ho jeden den udělala. A hned jsem se cítila odhalenější :/.
Jsem mejkapovala ségru :)))))

A ASI JSEM SE ZAMILOVALA.

Dneska ještě musím mrknout na biolu a pak možná kouknu na Sbal prachy a vypadni, které mám v plánu už pár dní. A neboo 120 dní Sodomy. Hehhhh...

edit 20.22 - bože to je píča

Sekretářka

17. března 2016 v 20:28 | Lore |  Filmy, seriály

Jak už jsem nedávno avizovala, mám zase v plánu se zmínit o jednom super filmu. V poslední době jsem jich sice viděla až-až, dávám si menší filmový maraton, ale ještě než se rozepíšu o nich, ráda bych vám doporučila snímek Sekretářka z roku 2002.

"Lee se vrací z psychiatrické léčebny, kam ji rodina umístila kvůli sklonům k sebeubližování. Dívka si najde práci u advokáta Edwarda Greye a odhodlaně bojuje s haldou kancelářských povinností. Když poprvé dostane od šéfa výprask za špatně napsaný dopis, její zjihlé srdce si uvědomí, že On je ten nejlepší. Od té doby se pro oba stane práce zdrojem skvělých potěšení - Grey vynálezavě trestá a Lee blaženě trpí. O mladou ženu však nepokrytě usiluje její přítel Peter. Zvítězí "láska" nebo chladný rozum?" (ofic. text distr.)

Něco málo k závislosti

13. března 2016 v 21:59 | Lore |  Články
Opět přidávám jedno z mých sračkoidních povídání, měla to být úvaha do školy, ale já prostě úvahy psát neumím, a tak z toho vzniká tahle píczovina. Ani téma není dobré, ale bylo jediné z možných, o kterých bych dokázala něco napsat, ale... No, uznáte sami, že píšu blbosti. Lucie říkala, že je to docela poutavé. Tak se ukáže, jestli kecala. A prý někteří naši profesoři si rádi čtou internetové blogy, tak pozdravuji.

(Ten obrázek je cool! Tak jednou dopadnu já, hehe)

Závislost

Když se rozhlédneme kolem sebe, vidíme lidi, kteří jsou závislí, a také věci, na kterých jsme závislí. Znám lidi závislé na alkoholu, na cigaretách, marihuaně a na hracích automatech, znám osoby závislé na jídle nebo také dívku závislou na své kantorce. Většina teenagerů dnešní generace je závislá na sociálních sítích stejně tak, jako jsou "drbny" závislé na šíření informací. Člověk se může stát závislým na čemkoliv. Jak závislost vzniká? Proč vzniká? Je dobrá, či špatná? Může se jí člověk zbavit?

Je to něco, bez čeho nemohu žít - tak by popsal "závislák" svůj vztah k věci, na které je závislý. Jednou se k té věci dostal a vytvořil si k ní skoro nepřetržitelné pouto, tu věc si položil na první stupínek své pyramidy potřeb. Když mu vezmeme tu věc, uvede ho to nepříčetného stavu, protože ví, že bez ní nemůže existovat, avšak z počátku věc, na které je "závislák" závislý, v něm nejspíše zaplňovala "prázdnou díru", pomáhala mu vypořádávat se s každodenními strastmi, nebo už se stala jeho obvyklým společenským rituálem, což může být třeba pití kávy nebo užívání drog.

Teenager se může stát závislý na sociální síti, pokud nemá dostatek jiných zájmů, kterým by se věnoval. Možná ho odmítá okolí a tak se obrací ke svým virtuálním přátelům. K závislosti na alkoholu je zase lehké se dostat například díky neúspěchu v kariérním životě. Člověk se stane závislý na věci, protože se mu díky ní dostává uspokojení. Alkoholik může zapomenout na své strasti a chovat se bezmyšlenkovitě, být šťastný, stejně jako teenager může nabývat vědomí, že je o něj zájem a jeho existence není zbytečná.

Z tohoto úhlu pohledu by se zdálo, že závislost je vlastně pro člověka prospěšná. Člověk se díky své závislosti cítí dobře, nebo byl zvyklý, že se cítí dobře. Proč by to pro něj bylo špatné? Proč by přestával s něčím, co mu vlastně vyhovuje? Závislost totiž může ovlivnit jak jeho duševní a fyzický stav, tak také může ovlivnit jeho okolí. Právě okolí upozorňuje na rizika, která způsobuje závislost, jen v ojedinělých případech si "závislák" svou závislost uvědomí, a to možná jen tehdy, když mu jeho návyk odepřou, protože už svou závislost připočítává k základním lidským potřebám jako je třeba dýchání, a tak se mu zdá život bez toho nemožný.

"Nejsem závislý, vykouřím maximálně pět cigaret denně." Dá se to považovat za závislost? Určuje se závislost dle určitého množství? Nebo dle intervalu, kolikrát za den si kuřák sáhne do krabičky cigaret a zapálí si jednu z nich? Právě proto je těžké určit, zda je člověk závislý nebo ne, jelikož u některých drog může závislost přijít už po prvním podání, ale po takovém větším doušku vína, který si člověk dal na oslavě s přáteli, by si nikdo neřekl, že je závislý. Co když ale člověk pořádá takové oslavy každý týden? Je to závislost, když se to děje pravidelně? Může to být i nemusí, je to jen pouze na daném jedinci, jestli by se po celý večer dokázat zdržet bez skleničky alkoholu, nebo jestli tam šel rovnou s tím, že si zase něco dobrého dá jako minulý týden, tedy stalo by se to nezbytností.

Zajímavou otázkou je, zda se závislost dá vyléčit. Můžeme se zbavit něčeho, bez čeho nemůžeme být? Pokud je člověk k věci závislý, potřebuje ji a bez ní se neobejde, jak tedy bez ní může přežít? To je vlastně cíl odvykací kůry, na kterou se posílají závislí lidé, kteří si svou závislost uvědomili, nebo tak bylo určeno soudem.

Při léčení drogové závislosti se v prvních dnech podávají medikamenty na utlumení abstinenčních příznaků, dále se organizmus vyčistí od návykových látek a popřípadě se podávají léky na zklidnění pacienta. Ke konci téhle cesty se zdá být pacient částečně osvobozen od své závislosti, ale člověk přece není stroj, nezapomíná. Může se mu naskytnout možnost znovu prožít to své "poprvé" a opět propadnout závislosti. Léčba ve specializovaném zařízení není definitivní tečkou za koncem závislosti a je jen na jedinci, zda má pevnou vůli nepropadnout tomu znovu, jelikož mezi tím, co je závislost a tím, co není, je velmi tenká hranice.

Nejspíše každý z nás je na něčem závislý a nevzdáme se toho, ať už to naše okolí vnímá pozitivně, nebo negativně. My lidé si jen tak lehce neodepřeme něčeho, co nám dělá dobře a co nám pomáhá, ať už to na nás zanechává nějaké nepříjemné fyzické, či duševní následky. Odhalit svou závislost není snadné, a tak je třeba naslouchat okolí a nechat si pomoct, jelikož na některé věci je jednoho člověka málo, i když je to pouze náš problém, se kterým se jako první musíme vypořádat my, protože nemůžeme léčit něco, čemu nevěříme, že existuje.