Whaat

30. dubna 2017 v 19:48 | Lore |  Deník


Tenhle článek bude jeden velký mišmaš.

Tak si pěkně sedím v posteli s messy bunem na hlavě (spíš bushy než messy), čtu si didakťáky a pociťuji neuvěřitelnou potřebu si postěžovat. Mí friends jsou zaneprázdněni (proč by jinak byli všichni offline, že jo), a když se objeví na příjmu, nechci je zrovna bombardovat se svými problémy. Na to tady mám přece blog! (he he)



Nejprve bych vám přiblížila, jak směšný je můj život maturanta. Tento týden jsem konečně měla svůj vytoužený svatý týden, to milované učící období. No, první den jsem byla strašně nahajpovaná, udělala jsem si spešl schedule - kdy se co budu učit, jak dlouho, bla bla, nastavila si nějaká pravidla... No to jsem dodržela tak akorát v pondělí. Teď občas něco otevřu, jak mám chuť. Stejně si říkám, že nějak to dát musím. Třeba pro slohovou práci z českého jazyka jsem si vybrala sci-fi vyprávění a u toho jsem se rozjela tak, že jsem vlastně psala celých 90 minut (nebo kolik to bylo, huh), napsala 3 strany, ani jsem si to nestihla zkontrolovat, na nadpis jsem úplně zapomněla, paráda prostě. A po dalším stresování s Nikol (fakt díky, že z toho musíš dělat takové drama) jsem zjistila, že jsem asi ani nesplnila zadání. No, fuck this shit. Teď bude brutus přežít slohovku z ajiny, z toho docela nervy mám, jinak jsem v pohodičce. Jsem strašně divný člověk. Pokud se zkouší obyčejně při vyučování nebo mám udělat nějakou drobnost, mám nervy v kýblu. Ale jakmile dělám něco fakt důležitého a velkého (přijímačky, zkoušky, maturita,..) přepínám se do flegmatického módu a jsem v cajku. Tak to nedám, no, svět se nezboří. Dokud mi nenapíše Nikola s tím, jak to nedá, jak je úplně špatná, že to bude dělat v září, nebo že to beztak ani v září nedá. Jsem docela negativní člověk a nemám ráda přehnaný optimismus, ale čeho je moc, toho je moc.

(ten mejkap nalevo se mi mega líbí)

V dalším odstavci bych se chtěla rozepsat trochu o sobě. V poslední době jsem strašně náladová, protivná, hádavá a vlastně jsem si všimla, že se mi lidi tak nějak vyhýbají. Mýt jsem se nepřestala, takže asi za to může moje chování. Měla bych pro to moje chování tři normální vysvětlení: jsem stále v pubertě, jsem těhotná, jsem v přechodu.
S pubertou moc nevím, začala mi brzo, teď je mi 18. Možná nějaká konečná fáze?
Postavu na těhotnou ženu bych asi měla, ale kdo by zasil do mě své sémě? Já vím, že všichni, ale přes má pevně semknutá stehna se nikdo nedostane.
A na klimakterium jsem ještě mladá, ne? Ale nebylo by to špatný, už mě to sezení v jahodové plantáži nebaví.
Takže čtvrtá možnost: prostě jsem jeblá.
Ono je to docela cool být divný, vždycky jsem byla tak trochu outsider, ale nerada s tím obtěžuju ostatní.
Bude to teda puberta?

Musím si šetřit nějaká ta slova do té úterní slohovky, takže se vyjádřím k poslednímu tématu, které mě v poslední době trochu zasáhlo. Well, ne až tak osobně, ale je mi z toho smutno, nejsem příznivcem téhleté dekadence. Myslím tím to, co se děje na Srdci blogu. Je mi po Standovi smutno. Srdce blogu bylo se Standou opravdu srdce. Bára se zhostila jeho funkce s nadšením, ale jak vidíme, Srdce jde do kopru, aktualizují se tak akorát články dne na blog.cz, což nejspíš patří taky k Bářiným starostem. Jsem zvedavá na její další článek, Rozhovor s Anice už nesnese mé další rýpavé komentáře, tak jsou mazány. I když se vyjadřuji fakt slušně!

No, jdu se vztekat s něčím jiným, zdar a sílu!

Nepamatuji si, že by ségra byla někdy takhle malá.. Tady jí bylo tak 6 a dneska má 14. Ty kachličky máme nyní v koupelně. Proč jsme nemohli vzít i tu vanu? :D :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Z těchto soc. sítí používám nejvíce:

Facebook
Twitter
Instagram

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 5. května 2017 v 18:23 | Reagovat

prosím mrkni na můj blog
díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama